* Žádná univerzální definice „násilných videoher“: Neexistuje jasná shoda o tom, co představuje násilnou videohru. Některé hry mohou obsahovat více názorného násilí než jiné.
* Široká škála předvoleb hráče: Některé děti mohou v mladším věku přitahovat násilné hry, jiné mohou preferovat jiné žánry. Věk není spolehlivým prediktorem herních preferencí.
* Rodičovská kontrola a předpisy: Rodiče hrají klíčovou roli při rozhodování, jaké hry mohou jejich děti hrát. Kromě toho ratingové systémy jako ESRB (v USA) poskytují vodítko založené na přiměřenosti věku.
Místo zaměření na věkovou skupinu je důležitější zvážit:
* Individuální splatnost: Některé děti mohou být ve stejném věku vyspělejší než jiné. Je nezbytné zhodnotit jejich chápání násilí a jejich schopnost oddělit fantazii od reality.
* Kontext a obsah: Množství násilí a jeho zobrazení se mezi hrami výrazně liší. Zkoumání konkrétního obsahu hry je klíčové pro určení její vhodnosti pro dítě.
* Zapojení rodičů: Otevřená komunikace a stanovení hranic jsou zásadní pro zajištění toho, aby děti hrály hry zodpovědně a bez škodlivých dopadů.
Namísto zobecňování věkových skupin je lepší zaměřit se na porozumění jednotlivému dítěti a konkrétní hře.